Cambridge Analytica
Končí doba, kdy se nad chováním technologických gigantů přivíraly oči

Matěj Schneider

Skandál britské firmy Cambridge Analytica je nejvýraznějším zlomem v debatě o soukromí na internetu od toho, který rozpoutal Edward Snowden před pěti lety. A zatímco Snowdenovy informace zaměřily pozornost veřejnosti na americký vládní sledovací aparát, kvůli Cambridge Analytica si teď čím dál tím více lidí chce posvítit i na technologické giganty, jako jsou Facebook nebo Google. Menší firmy v Silicon Valley by to mohly ocenit.

Na jaře to mohlo vypadat, že se američtí zákonodárci chystají bez okolků zamést s Facebookem. Ten měl máslo na hlavě, protože v očích veřejnosti neudělal dost pro to, aby nenápadná Cambridge Analytica nezneužila data jeho uživatelů pro politické účely.

Hned po dvou několikahodinových slyšeních, která musel Mark Zuckerberg v půlce dubna podstoupit před americkými kongresmany a senátory, si ale mohl šéf nejpoužívanější sociální sítě světa oddechnout.

Neochotné kárání a chyby z jiné éry

Z reakcí politiků bylo zřejmé, že je pro ně výchovné kárání, které museli Zuckerbergovi uštědřit, poměrně nepříjemné. Veřejné mínění bylo ale tak rozbouřené, že nečinně přihlížet nemohli.

Cambridge Analytica
Takřka neznámá londýnská konzultační společnost specializující se na data mining na sebe upozornila letos v březnu, když se zjistilo, že měla přístup k údajům o desítkách milionů uživatelů Facebooku po celém světě a že je využívala, aby ovlivňovala jejich politické názory. Nejvíce se to projevilo při volbách v USA, kdy stranila Donaldu Trumpovi. Firma skandál neustála a v květnu 2018 zkrachovala.
Ovšem to, jak kongresmani a senátoři na celý problém nahlížejí, bylo mezi řádky celkem zřejmé: Ukázněte se, prosím, v tom vašem Silicon Valley nějak sami, nám se vás regulovat opravdu nechce.

O něco výhrůžněji se tvářili politici na druhé straně Atlantiku, ale ani tam výsledek neodpovídal očekávání. Marka Zuckerberga se sice podařilo dotáhnout do Evropského parlamentu, europoslancům nakonec ale odpovídal pouhých 30 minut poté, co hodinu dostával otázky. Těm nejpalčivějším se mu podařilo celkem jednoduše vyhnout a i zbylé odpovědi by se daly označit za vágní.

Ostřejší se snažil být šéf britských labouristů Jeremy Corbyn. Před několika měsíci volal po zavedení jakési britské veřejnoprávní alternativy Facebooku, za svůj nápad ale sklidil především výsměch. Uživatelé internetu možná důvěřují Facebooku méně než kdy dříve, Corbynův přístup ale působí jako kostlivec z jiné éry.

Skrytá hrozba

Na první pohled se tak může zdát, že Facebook ustál úvodní nápor bez problémů a teď mu už nic velkého nehrozí. Pod povrchem politických debat ale přinejmenším v Americe roste nový proud, kterého by se velké technologické firmy měly obávat.

Období jejich dominance se totiž téměř dokonale překrývá se čtyřmi dekádami, během kterých američtí zákonodárci odstoupili od dříve tvrdého vymáhání antimonopolních zákonů. Regulátoři se velmi zjednodušeně řídili jedinou poučkou: antimonopolní zákony jsou nám fuk, dokud růst obřích společností přináší levnější služby nebo produkty pro koncového zákazníka.

Dnes ale žijeme v době jiného moudra: když za službu nic neplatíte, jste ve skutečnosti prodávaný produkt, nikoli zákazník. V tomto světle předchozí laxní antimonopolní přístup mnohým politikům přestává dávat smysl. A nejen pro americkou levici, pro kterou jsou obří korporace přirozenějším protivníkem. Z pohledu americké pravice monopoly a oligopoly čím dál víc deformují volný trh a ten by ona chtěla chránit.

Zemětřesení, které otřáslo více než jen Tchaj-wanem

Síťová neutralita
Princip rovnosti dat přenášených po internetu vzal v USA za své letos v červnu. Donald Trump tehdy po bouřlivé diskusi, do níž se zapojila snad celá Amerika, zrušil pravidla, která zamezovala tomu, aby operátoři internetový provoz záměrně upřednostňovali nebo zpomalovali to podle toho, kolik jim zákazníci za jejich služby platí.
Jedním z myšlenkových ohnisek nového trendu je washingtonský think-tank Open Market Institute (OMI). Jeho ředitele Barryho Lynna dovedlo k antimonopolním zákonům zemětřesení na Tchaj-wanu v roce 1999, po kterém se propadly akcie velké části amerických technologických firem.

Důvod byl jednoduchý: zemětřesení poškodilo továrnu vyrábějící polovodiče nutné pro výrobu počítačů, na jejichž dodávkách byla závislá velká část tohoto odvětví. Lynn, který v té době pracoval jako novinář zaměřený na globální byznys, si v ten moment dle svých slov uvědomil křehkost světových dodavatelských řetězců, která vyplývá právě ze zvyšující se koncentrace trhu.

Bod zlomu

Antimonopolní postoje tohoto think-tanku začínají ve Spojených státech postupně nabírat na popularitě a členové OMI si v posledních měsících chválí, že se k jejich myšlenkám začíná přiklánět více a více amerických politiků. Think-tank není zaměřený na antimonopolní zásahy čistě proti Silicon Valley, technologické giganty pro něj ale představují přirozený cíl a do jisté míry za to může právě skandál kolem Cambridge Analytica.

Nemalou roli v tom všem hraje i současné vedení Bílého domu. Donald Trump sice rád veřejně brojí proti megafirmám, jako je Amazon, v oblasti internetu ale provedla jeho administrativa reálné kroky vedoucí jednoznačně k větší koncentraci trhu – především co se týče takzvané síťové neutrality.

Pošli to dál:   FacebookTwitterLinkedIn


⟵ Zpět na výběr tématu